Na Hlučínsku a v polských gminách bojujeme proti invazivním druhům rostlin

V obcích na Hlučínsku a v přilehlém území polských gmin se kromě přirozeně rostoucích a lidmi záměrně vysázených rostlin vyskytují také rostliny, které označujeme jako invazivní. Toto označení dostaly, jelikož velmi rychle obsazují nová území, čímž vytlačují původní druhy a mohou také pozměňovat poměry živin v půdě. Navíc zhoršují přístupnost pozemků a zvyšují náklady na údržbu krajiny. Některé z nich jsou navíc velmi škodlivé lidskému zdraví. V našem území jde zejména o bolševník a křídlatku. Jelikož je včasná reakce – prevence a rychlá likvidace na malé ploše podstatně levnější než řešení následků masové invaze, rozhodlo se Sdružení obcí Hlučínska zrealizovat společný česko-polský projekt, jehož cílem je zmapovat místa výskytu bolševníku a křídlatky, informovat veřejnost o jejich škodlivosti, jak se zachovat při jejich nálezu apod. V rámci projektu budou obcím a městům poskytnuty návody, jak proti těmto rostlinám bojovat, budou informováni o legislativní a dotační podpoře. V neposlední řadě budou provedeny na našem území ukázky likvidace porostů křídlatky a bolševníku a zároveň si necháme poradit od těch, kdo již mají s likvidací zkušenosti. Naše poznatky nám pomohou v budoucnu při vyčištění zmapovaných ploch od porostů těchto invazivních rostlin.

Z tohoto důvodu připojujeme popisy obou invazivních rostlin a žádáme občany, aby nám podávali informace o jejich výskytu v oblasti Hlučínska a gmin Kietrz, Krzanowice, Krzyżanowice a Pietrowice Wielkie. Také proto jsme zřídili mail invazivni-druhy@centrum.cz

 

Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)

Jak jej poznáme?

Bolševník je dvouletá až vytrvalá rostlina, dorůstá výšky až 5 m. Původně byl bolševník součástí vysokobylinné vegetace pod hranicí lesa mezi nadmořskými výškami 1500 a 1850 m v oblasti Západního Kavkazu.

Semenáčky bolševníku vzcházejí velmi brzy na jaře, v prvních letech po vyklíčení vytváří přízemní listovou růžici a v tomto stadiu většinou přetrvává 3 až 5 let, v nepříznivých podmínkách i 12 let.

V prvním roce klíčí ze semene zpravidla již v půli února (někdy i dříve), vytváří pouze listy a shromažďuje zásoby v mohutném kořeni. V druhém až pátém roce (ale možná i později) pak vytvoří listovou růžici a vyžene mohutnou květní lodyhu s květenstvím. Lodyha je dutá, brázditě žebernatá, narůžověle až fialově skvrnitá, může mít průměr až 10 cm.

Listy jsou veliké, řapíkaté, zvláště přízemní, dosahují nejčastěji délky 50–150 cm. Řapíky jsou oblé bez zřetelného žlábku.

Kromě bolševníku velkolepého roste v Česku ještě bolšeník obecný (Heracleum sphondylium), který se svému příbuznému trochu podobá. Není vyloučeno, že se v místech společného výskytu oba druhy kříží. V některých evropských zemích dochází k invazi dalších tzv. „obřích bolševníků“ podobného vzhledu a vlastností, konkrétně jde o druhy bolševník Sosnowského (Heracleum sosnowskyi).

Proč je nebezpečný? / Čím nám škodí?

Je silnou invazivní rostlinou, osidluje téměř veškerá stanoviště, nejvíce se šíří podle cest a vodních toků. Obvykle nejdřív ovládne ruderální stanoviště, pak se začne šířit i na vlhká a na živiny bohatá stanoviště v okolí, odkud postupně vytlačí konkurenčně silné byliny. Daří se mu to zejména proto, že jeho semena vyklíčí velmi brzy na jaře, rychle přerostou většinu rostlin a vytvoří zákryv. Časem se vytvoří souvislý porost, který zcela znemožní růst ostatních rostlin.

Přirozené šíření zajišťují semena roznášená větrem a tekoucí vodou, dále semena zachycená na dobytku či pneumatikách. 

Bolševník však znamená také velké nebezpečí pro zdraví člověka. Lodyhy a listy obsahují fototoxické furanokumariny, jež ve tmě jen dráždí kůži, na denním světle (UV záření) však způsobují těžké poleptání a puchýře (popáleniny 3. stupně). Prvotní kontakt s rostlinou a jejími šťávami je bezbolestný, fototoxické reakce se aktivují obvykle po 15 minutách osvětlení. Zánětlivá zranění se objevují po cca 24 hodinách, jejich rozsah závislý na množství šťáv, kterými byl člověk potřísněn, délkou jejich působení a obranyschopnosti poškozeného, jsou velmi bolestivá a velmi těžce se hojí. Jejich pozůstatky (pigmentace a jizvy) zůstávají patrné přinejmenším celé měsíce, někdy se objevují dlouhodobější následky v podobě vyšší citlivosti poraněných míst na UV záření nebo vyrážek (až několik let). Dlouhodobým následkem mohou být občasné vyrážky (často iniciované slunečním zářením).

U obzvlášť citlivých jedinců mohou už samotné výpary z většího množství pokosených rostlin vyvolat pálení v krku, závratě, nevolnost a slzení v některých případech může dojít i k úmrtí

Co dělat při kontaktu a napadení?

Nejjednodušší je se vyhýbat kontaktu s touto rostlinou a upozornit na její výskyt příslušný obecní úřad. Při likvidaci je nutné se vybavit vhodným ochranným oděvem, brýlemi a také respirátorem.

Je velice důležité v oblastech výskytu bolševníku varovat děti (dutá lodyha je lákavá a vybízí k hrám – foukačky, dalekohledy) a zamezit jejich kontaktu s rostlinou. Rostliny je možno částečně likvidovat mechanicky, vyrytím, ale nejúčinnější je chemický postřik směsí herbicidů. Tuto likvidaci je potřeba svěřit odborné firmě.

Místa potřísněná šťávou je třeba okamžitě omýt silným dlouhotrvajícím proudem vody a po opláchnutí zabránit přístupu světla zakrytím. Při poleptání, a když se dostaví druhotné příznaky (bolesti hlavy, třes, závratě, pálení očí), je nezbytné opustit zasažený prostor a urychleně vyhledat lékaře.

 

Křídlatka japonská (Reynoutria japonica), křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis), křídlatka česká (Reynoutria x bohemica)

Jak ji poznáme?

Křídlatka je vytrvalá rostlina s výrazně článkovitými dutými, dužnatými, křehkými stonky vyrůstajícími z bohatě rozvětvených, silných a dlouhých podzemních oddenků. Její domovinou je severovýchod Asie (Japonsko, Čína, Tajwan a Korejský poloostrov), kde obývá vlhčí údolí a horské svahy, vzácněji roste i na okrajích horských políček ve vyšších nadmořských výškách až do 2600 m. n. m., většinou na chudé půdě. Do Evropy byla dovezena v první půli 19. Století.

Stonky, které vyrůstají již v březnu nebo dubnu, dorůstají do výše obvykle 1,5 až 2 metrů, jsou přímé a v horní části rozvětvené. V mládí jsou zelené s červenavým nádechem a později zůstávají tmavě kropenaté. Listy jsou lysé  s poměrně krátkými načervenalými řapíky dlouhými 1,5 až 3 cm vyrůstají na stoncích střídavě. Jsou holé, tuhé až kožovité s vyniklou žilnatinou jsou oboustranně zelené až světle zelené, mladé listy mají okraje stočené.

Je to rostlina dvoudomů, mnohokvěté lichoklasy dlouhé 5 až 10 cm vyrůstající z paždí listů jsou sestaveny do lat, které jsou delší než řapík listu. Pravidelné pětičetné květy mají nerozlišená okvětí s bělavými, vzácněji nažloutlými nebo narůžovělými okvětními lístky, samičí květy mají lísky neopadavé.

Plody jsou lesklé trojhranné nažky dlouhé 3 až 4 mm zbarvené černohnědě až černě, mají křidélka po neopadavém okvětí.

Proč je nebezpečná? / Čím nám škodí?

Jedná se o jednu z nejúpornějších invazivních rostlin. Na svém stanovišti se díky hluboce kořenícím oddenkům rychle rozšiřuje a zcela vytlačuje původní rostlinstvo a mění nepříznivě i podmínky pro život většiny tam žijících živočichů. Rozmnožuje se převážně vegetativně pomoci odlomených oddenků, které bývají zanášeny při povodních s odplavenou zeminou na zcela nová místa. I drobné kousky oddenku většinou vyklíčí a během několika let takto nově získaný prostor zcela zarostou. Kvůli krátké době vegetace u nás semena málokdy dozrávají.

Její kořeny a listový opad navíc produkují látky s alelopatickým účinkem, tj. znemožňují růst jiných rostlin. Často takto zaberou pásy na březích řek, rozšiřují se také na náspech cest a na bývalých skládkách, kam byly zavlečeny při rekultivacích. O jejich rozšíření se postarali také včelaři, kteří tuto medonosnou rostlinu záměrně vysazovali.

U nás byla poprvé zaznamenána ve volné přírodě zaznamenána v roce 1892. Vyskytuje se hojně po celém území ČR, nejvíce v blízkosti vodních toků a lidských sídel, většinou na vlhkých substrátech s kyselou reakcí.

Křížením křídlatky japonské s křídlatkou sachalinskou vznikl hybridní druh křídlatka česká (Reynoutria × bohemica), která je obzvláště rozpínavá a proti mechanické i chemické likvidaci nejodolnější. Rozmnožuje se výhradně vegetativně a na stanovištích, kde se vyskytují také její rodiče, je vytlačuje.

O neblahém významu křídlatky svědčí také fakt, že byla dokonce zahrnuta do seznamu "100 nejhorších invazních druhů světa".

Co dělat při kontaktu?

Křídlatka naštěstí na rozdíl od bolševníku nevylučuje zdraví škodlivé látky, její hustý zapojený porost však velmi znepříjemňuje hospodaření a pohyb v krajině. Po nalezení porostu křídlatky uvědomte vlastníka pozemku a příslušný obecní úřad. Pokud roste křídlatka na vašem pozemku, využijte při její likvidaci příslušnou metodiku nebo se raději obraťte na odbornou firmu.

 

Mgr. Radim Lokoč, Ph.D.

Foto: Mgr. Adrián Czernik

Fotogalerie

klikni pro velký obrázek klikni pro velký obrázek klikni pro velký obrázek klikni pro velký obrázek klikni pro velký obrázek klikni pro velký obrázek klikni pro velký obrázek

Sdílejte na facebooku

QR Code
Počasí na Hlučínsku
Počasí Hlučín - Slunečno.cz
Naši partneři
Moravskoslezský kraj MAS Hlučínsko Hlučínsko Zapad Státní font životního prostředí